Druhý “workshop”, na který jsem se ze zvědavosti přihlásil, byl zajímavě znějící Závislost gradace, citlivosti, zrnitosti a ostrosti obrazu na způsobu vyvolávání.
Ve zkratce (či z pohledu toho, co jsem si sám dokázal zapamatovat a odnést) - bylo mi zlepšeno chápání vztahů mezi délkou expozice a dobou vyvolávání tak, abych dosáhl požadované kontrastní charakteristiky, tedy aby bylo na negativu vše tak, jak je na předloze.
Hlavní rozdíl mezi mým pocitovým přístupem k expozici a vyvolání (typicky “takhle se mi to líbí a takhle už ne”) je v pečlivém meření a zaznamenání všech dostupných veličin pro dosažení co nejpřesnější opakovatelnosti v dynamickém procesu. Čili pro mě mírný posun od dojmologie k faktům :)
Pan Štanzel je erudovaný profesionál, kterému tímto děkuji za trpělivost a přeji do budoucna jen dobré světlo
